doučovat
[doʔučovat], [doučovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo doučuje {koho4; co})
výukou mimo běžné školní vyučování doplňovat vědomosti, učivo:
doučovat angličtinu
Doučuju brášku češtinu.
Doučuje slabší studenty.
dokonavé → doučit 1
podstatné jméno → i doučování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[doʔučovat], [doučovat]
(1. j. -čuji, -čuju, 3. j. -čuje, 3. mn. -čují, -čujou, rozk. -čuj, čin. -čoval, trp. -čován, podst. jm. -čování)
sloveso nedokonavé
(kdo doučuje {koho4; co})
výukou mimo běžné školní vyučování doplňovat vědomosti, učivo:
doučovat angličtinu
Doučuju brášku češtinu.
Doučuje slabší studenty.
dokonavé → doučit 1
podstatné jméno → i doučování
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)